Výprava do elektráren Dukovany a Dalešice

Kdo by neslyšel o jaderné elektrárně Dukovany? První takové elektrárně u nás, která dodává jednu z nejčistších forem elektrické energie do našich domácností…

A kdo by neslyšel o Dalešicích, respektive Dalešickém pivovaru, kde se natáčel film Postřižiny? Jenže nás více zajímala přečerpávací vodní elektrárna Dalešice…

Obě elektrárny jsou blízko sebe a je pravda, že jedna dokonale doplňuje druhou. A to doslova. Vodní elektrárna má totiž dvě nádrže -  horní Dalešickou přehradu a dolní Mohelenskou nádrž. Z Mohelenské nádrže odebírá Dukovanská elektrárna vodu pro své chladicí věže. A Dalešická elektrárna zase odebírá přebytek energie ze sítě na přečerpání vody z Mohelenské nádrže nahoru do Dalešické přehrady. Prostě dokonalá symbióza.

Z pohledu účastníků exkurze:

• Dnešní výlet se nám líbil. První zastávka byla v Dukovanech. Tam nám pustili krátký film o elektrárně. Z filmu jsme se dověděli, že z chladících věží stoupá pára a ne dým. Potom jsme se rozdělili do dvou týmů. První tým se koukal na virtuální realitu. Ta se nám líbila nejvíce, protože jsme se podívali dovnitř elektrárny, kam se normálně nedostaneme a kde nás provázela jedna herečka. Díky ní jsme se mohli podívat do vnitřních prostor v elektrárně. Druhá skupina šla zatím k modelům elektrárny. Pak jsme se prostřídali.
• Paní průvodkyně nám říkala, jak elektrárny fungují. Líbil se nám uranový důl. Hezký byl také zmenšený model elektrárny Dukovany. Ale virtuální prohlídka přímo u reaktoru, u paliva a pak nad chladicími věžemi, byla dokonalá.
• V rámci expozice infocentra měli nádherně udělané modely určitých částí nebo strojů z elektrárny. Líbil se nám i uranový důl. Škoda, že jsme tam nebyli déle.
• Dukovany se nám líbily více, zejména virtuální realita. Také se nám líbily modely elektrárny, ale i modely jednotlivých částí elektrárny. Udělali jsme nový rekord na kole – dokázali jsme vyrobit 356 W. Venku nás nejvíc zaujaly chladicí věže.
• Jako první mě při příjezdu k Dukovanům ohromily chladicí věže. Nejvíce se nám ale líbila virtuální realita, ve které jsme se dověděli, že turbíny v Dukovanech mají ženská jména. Paní průvodkyně byla v pohodě a vše nám hezky vysvětlovala.
• V Dukovanech jsme se díky virtuální realitě podívali do chladicí věže, k reaktoru, do strojovny i do velína. Vyzkoušeli jsme si hýbat s reaktorem a dověděli se, že se bude stavět 5. blok této elektrárny. Poměrně dost nás překvapilo, že elektrárna má pravděpodobnou životnost jen do roku 2047.

•  Zajímavé bylo, že Dalešická přehrada nebyla z betonu, nýbrž z přírodních materiálů a nahoře na ní je silnice, po které jsme k elektrárně jeli, takže jsme viděli jak horní nádrž, tak i tu dolní. Také nás zaujalo, že každá z turbín měla odlišnou barvu, aby si je zaměstnanci v dalších patrech nepletli. Překvapivě má spuštění turbín na starosti operátor v Praze, nikoli technici přímo v elektrárně. Líbil se nám také model, který znázorňoval přečerpávání vody mezi dolní a horní nádrží.
• V Dalešicích se nám líbily ty helmy, protože to byla sranda. Bavilo nás se koukat na vodu na vodní víry, když zapnuli elektrárnu. Bylo to zajímavé.
• V Dalešicích jsme zažili zapnutí jedné z turbín. Nejlepší zážitek ale byl mít na hlavně bezpečnostní helmu (někteří se do ní praštili, když jsme lezli pod tu turbínu, kterou mají vystavenou venku).
• Nejvíce se nám líbila vodní elektrárna ve strojovně, kdy se zapnula modrá turbína a nám se rozechvěla podlaha pod nohama. A v jaderné elektrárně se nám líbila virtuální realita.

• V Dalešicích vedla naše první cesta od vody k Francisově turbíně, kterou mají vytaženou na louce před elektrárnou. Vevnitř jsme se byli podívat ve strojovně, kde byly jeřáby a turbíny. Pak film o Dalešicích a dalších vodních elektrárnách byl poučný. Na konci exkurze jsme viděli v řece pěkné víry.
• Nejvíce se nám líbila elektrárna Dalešice, protože jsme se mohli podívat, jak je to hluboký a mohli jsme vidět ty barvy, jak je to stejné. Navštívili jsme strojovnu, a když jsme tam byli, tak elektrárna začala vyrábět energii – pěkně to s námi chvělo.
• V Dalešicích bylo hezké, že jsme dostali helmy. Když jsme byli ve strojovně, zrovna spustili turbínu, která vydávala ze začátku hrozný hluk. Pak se to mírně ztišilo. Také se nám líbil přepad vody na hrázi, který vypadal jako velký skokanský můstek.
• V Dalešicích to bylo také pěkné. Tam nás zase zaujalo, že jsme se mohli kouknout do strojovny. A že přehrada je postavena z jílu, štěrku a kamení a že to vůbec drží! Hodně nás překvapilo, že výrobou elektřiny v této elektrárně spouštějí z Prahy, což je těžko uvěřitelné. A hlavně nám připadaly vtipné ty helmy, co jsme měli.