Řekli by ji pravděpodobně spíše ti fyzicky zdatnější osmáci. Každopádně to vezměme od začátku.
České dráhy umějí překvapovat, takže zatímco za celé ty roky, kdy pan učitel Salát, vedoucí kursu, objednával cestu předem, nám ani jednou nezajistily žádné místenky, nyní se bez objednávky velikou náhodou naskytl z Hradce celý volný vagón!!! Původně uzavřený….Dvě výluky to celé okořenily coby dopolední zábavu s několikerým vlečením báglů.
 

V kempu Sedmihorky jsme se ubytovali v pondělí po obědě a už nám začaly život zpestřovat jiné školy. Naši komunikativní osmáci se s těmi žáky občas zapovídali, pokud to mezi túrami stihli. V úterý nás pohostil hrad Valdštejn a poté město Turnov, přímo v muzeu s českým granátem nás zastihl déšť, který nás následně provázel z Turnova až do kempu. Ale jak jsme se shodli, lepší pár kapek než třicítky pod žhnoucím sluncem. Ve středu nás čekal Kopicův statek, vedle něhož jsou ve skále vytesány momenty z českých dějin. Po obědě jsme pro osmáky přichystali orientační běh v areálu kempu a dobře jsme udělali, že jsme nezvolili les, jak to u orientačních běhů většinou bývá. Zatímco v kempu někteří osmáci pouze bloudili a požadovaná čísla nenašli, mimo kemp by asi ztratili orientaci úplně. A našli bychom je až na podzim… Vítězi se stali Alex Havlíček a Eva Pavlišová, nutno ovšem dodat, že jim jejich vítězství ostatní docela usnadnili. Předposlední den kursu jsme dobyli Trosky, dominantu kraje. Rozhled z hradu je fenomenální i po letech. Vysilujících více než dvacet kilometrů bylo rozděleno obědem, který bylo nutné si buď poctivě vystát, neboť obsluha nestíhala (restaurace pod hradem), nebo nemilosrdně přeplatit (restaurace u parkoviště). S nachozenými kilometry se popasovali všichni statečně a se ctí. Kemp se mezitím pěkně zaplnil, takže čtvrteční a páteční noc byly rušnější.

Odjezd bývá okořeněn pocitem (alespoň tedy u některých), že se nechce moc domů. V pátek po desáté hodině vlakem směr Turnov a z Turnova rychlíkem do Pardubic, což zpestřila opět výluka a dále pětice nepříjemných opilců, kteří mimoděk ukázali našim žákům, jaké to je, když je někdo hlasitý a vulgární k tomu. Jinak nelze než dodat, že příjemné vzpomínky zůstanou déle než ty méně příjemné. Tak zase za rok, kempíčku náš sedmihorský!!!